na Blog.cz

Tak po delší době! Konečně píšu! Pravda je taková, že teď se spíš věnuju škole, protože nestíhám a jsou zápočtový tejdny a pak hned zkouškový. Je to děs... No ale k tématu - Odpoutání mysli od těla.

Myslim, že v dnešní době je to docela důležitý, aby člověk uměl na chvíli vypnout a odreagovat se. Dneska je to samej facebook, televize, počítače, iphony, ipady... No asi víte sami, co myslim...

Mě třeba hodně pomáhaj písničky. Smutný, veselý, pomalý či rychlý, český nebo zahraniční. Prostě takový, na který mám zrovna chuť a náladu. :) V poslední době hodně Wanastowky, od koncertu jsem do nich fakt zažraná! ;)

Nebo se taky odpoutávám u knížek. Čtení mě v posledních letech hodně baví, ale nemám na něj zase tolik času. Ale snažim se pořád něco číst, nedávno jsem zrovna četla dvě knížky najednou. :D Teď čtu taky jednu, čte se krásně, ale čtu jí už dlouho a nejsem ani v půlce, čtu hlavně po snídani ještě brzo ráno... :D

No lidičky, musim se jít učit zase matiku, už mi to leze krkem. :D Píšem ve středu a prd umim. S nadsázkou neumim už ani 1+1 :D ... NO, takže ve zkratce - odpoutávejte tělo od mysli a mysli od těla, protože občas je to fajn, dělat kraviny, nemyslet na problémy a užívat si života. Přece máme jen jeden. :)

Tak si myslim, že tohle téma "Sladkosti" je pro mě docela trefné. Akorát jsem se prostě nedostala dřív k tomu, abych konečně něco napsala. Tak musim v sobotu večer. Na nic jinýho moc nemám sílu (jako třeba učení :D to bych potřebovala, ale nebaví mě to, a uklizeno mám, tak co jinýho, čtení nemá cenu začínat, když jdu za chvíli spát. Tak jednoduše prostě napíšu na blog a postahuju si nějaký empétrojky od Anny K., která se mi poslední dobou líbí čím dál víc :))...

Noo, takže SLADKOSTI jsou pro mě skoro něco jako denní chléb. Je to děs. Snažila jsem se je už omezit, jednou jsem dokonce za trest vydržela tejden bez jakýhokoliv sladkýho. Ale pravda je taková, že to prostě dýl asi nevydržim. Sladký prostě k životu asi potřebuju, protože jsem na to už navyklá. Nejlepší jsou samozřejmě čokolády a úplně nejvíc zbožňuju právě tu "fialovou krávu" no prostě milovníci sladkýho už ví, že mám na mysli MILKU! :)

V jídle jsem všeobecně docela vybíravá a ačkoliv mě to mrzí, moc to zatim neumim změnit. Mám prostě slabou vůli... Ale když se omezim a nevezmu si sladký, tak mám pak dobrej pocit. Poslední dobou jsem se naučila, když mi někdo nabídne třeba čokoládu, tak si vzít jen kostičku a i když mám chuť na další, tak si prostě NEDAT! Ale pak třeba přijde víkend a mě honí mlsná a tak si stejně dám. Je to prostě jako moje droga, ale uvědomuju si to a snažim se s tim (aspoň miniaturně) bojovat! :)

A kdybych měla udělat hitparádu sladkostí? Tak z čokolád vede Milka no, nejlépe obyč, ale jím i oříškovou, karamelovou s ořechama, jogurtovou, jahodovou, všechny. Ale pozor, ne všechny Milky mi chutnaj! :D Třeba nemusim Triolade a nebo Milku se sušenkou. Takže je to relativní... Z českejch čokolád u mě vede Orion no... :)

Ze sušenek? Tak to mi je asi tak nějak jedno, oblíbený je hodně Kinder Bueno, Mars, ale nepohrdnu ani Horalkou nebo Milou... (teď to tady vypadá skoro jako nějaká reklama! :D)

No, takže prostě sladkosti jsou asi neřestí hodně lidí z nás... Já nejsem kupodivu výjimkou...

Aleee tak musíme si občas osladit život, žejo :)

Ahoooj,

potřebuju trošku propagovat naši firmu do školy. Jsme Truhlářství Hoblík! A překvapivě se zabejváme truhlářstvím! :) Jde vlastně o založení fiktivní firmy, na kterou aplikujeme různý analýzy atd. :) Takže pokud byste byli tak hodní, tak se podívejte na naše fiktivní stránky a můžete hlasovat v anketě! :) Díky :)

No, zrovna jsem totiž poslouchala Ode to my family od Cranberries :) Krásná to skladba, fakt superová! :)

Ódu svý rodině bych teda zpívat měla a to pětadvacet hodin denně! :)

Poslední dobou jsem tu měla takový ty "zamejšlecí" články a nebo články z Wanastowek! (ps: pořád blázním)... Tak jsem si řekla, že ve zkratce napíšu takový to "co je novýho"... Vlastně skoro nic no... Dneska bylo fakt krásně, tak jsem spojila příjemné s užitečným a odpoledne jsem se učila venku. Moc toho neumim, ještě nejsem ani v půlce, řekla bych, a ještě ke všemu jsem si přicmudla kolena, protože jsem se učila v sedě. :-) No nevadí no... měla jsem se namazat, jako krémem.

Jinak dni plynou, nebo spíš utíkaj rychle a já skoro nic nestíhám. Za měsíc končíme ve škole a neumim skoro nic, už abych měla aspoň ty zápočty za sebou a nějakou tu zkoušku, nejlépe úspěšně.

Hned víkend před začátkem zkouškovýho tu má bejt pouť, na pouťovku bych ráda šla, ale uvidíme... Bůh ví, jak to bude...

Musím říct, že tohle je skoro jako moje zpovědnice... Většina z vás mě tu nezná, což je strašně fajn. Můžu vystupovat se skrytou identitou a říct svý názory naplno. I když ne uplně tak moc, protože na net přece nemůžu napsat úplně všechno, co prožívám, cítím, dělám, čekám, chci, můžu... To prostě nejde, avšak je to taková moje "očista duše" tenhle blog, proto by bylo pro mě těžký ho zrušit. Těžký zrušit skoro 5 let mojí práce...

No, takže protože nemůžu, nesmim a ani nechci tady říct všechno, tak se někdy nedivte, že jsou moje články nesrozumitelný a nepochopitelný...

Občas se mi chce brečet. Je mi to moc líto, ale věř, že budu s tebou navždycky, protože ty jsi jeden z mála lidí, kterej mě vždycky chápal a chápe! Chápal moje móresy, moje nálady, moje chování... Ne že by mě nikdo z ostatních nechápal, to ne, nechci jim křivdit, ale ty jsi se mnou, vždycky když potřebuju, vidíš mě takovou, jaká jsem. Hájíš mě, chápeš mě, jdeš ke mě, když se ostatní odvrací. Ne že bych to měla v životě tak těžký, že by se ode mě všichni odvraceli, tak nechci, aby to vyznělo...

Všichni moji nejbližší jsou nejlepší, nejúžasnější a já je miluju nade všechno, i když mi to někdy nedochází nebo to tak nevypadá...

Ale když do mě někdo reje, jsi to ty,kdo řekne: "Nechte jí už bejt!"...

Chce se mi spát. Je sice sobota večer, ale dneska nepařim. Měla bych se učit matiku a makro, ale nějak na to nemám náladu ani sílu. Je už půl 11, což je čas akorát opustit pc a jít se umejt a spát. :D Ale přece jen si sem teda ještě napíšu nějakej ten názor na téma týdne "Světlo". Přeci jen je víkend a můžu se zítra vyspat. No, už jsem nepsala dva tejdny, od koncertu Wanastowek. Posledních pár dní trošku abstinuju s jejich písničkama, ale jinak je poslouchám pořád. Nahá, Blbá, Kouzlo, Kulomet, Andělé...

No, tak teda k tomu tématu světlo, jo? :)

Když opomenu elektřinu, která je samozřejmě pro nás hodně důležitá, tak pro mě světlo stejně znamená hodně. Beru to jako začátek něčeho novýho. Světlo - naděje, která svítí ze tmy. Nebo aspoň to se mi vybaví jako první, když se řekne světlo. Nějaká ikona, to, k čemu vzhlížíme. To, co nás drží nad vodou.

Záměrně dávám tenhle článek o Wanastowkách do rubriky "Já"... Protože oni jsou kousek mě a včerejšek to jen potvrdil...

Ale hezky od začátku! Takže včera 6. 4. 2012 se mi po několika letech splnil sen. Ne že by Wanastowi vjecy nekoncertovali častějc, ale nikdy ne moc blízko a prostě mi to nikdy nevyšlo. Tenhle datum byl ale prostě jen a jen pro nás! :) Nějak jsme to zjistili na Facebooku, že maji turné a že budou i v Budějkách. Domluvilo se to snad během pár dní a hned jsme měli lístky! :)

Těšila jsem se jak malá a taky jsem to odpočítávala, asi od nějakejch 40 dní... DOČKALA JSEM SE! Wanastowky dorazily do Budějk! :) Sportovní hala teda nic moc, šatna nebyla otevřená, ale nakonec jsme to nějak udělaly, že jo (jsme holky šikovný)! Celej den bylo hnusně, ale stále jsem doufala, že právě když je hnusně, tak to určitě musí vyjít suprově a překvapí mě to! A taky že jo!! Překvapilo mě to ještě víc, než jsem čekala! :)